středa 25. března 2015

Pro ten pocit...




Tentokrát trochu netradičně. Trochu s recenzí. Protože mi je pořád "tak nějak" divně u žaludku. Prostě mne ta kniha nějak oslovila. Netuším čím, ale stojí za to ji přečíst. Líbila se mi. Zvláštně.

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti.

Od Ransoma Riggse. Prý jeho prvotina.

Oficiální popis knihy:
Tajemný ostrov. Opuštěný sirotčinec. Zvláštní sbírka velice podivných fotografií. To vše čeká na odhalení v knize Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, nezapomenutelném románu, jehož autorem je Ransom Riggs, kde děj a děsivé fotografie přináší jedinečný čtenářský zážitek.
Náš příběh začíná strašnou rodinnou tragédií, která přivede šestnáctiletého Jacoba k cestě na vzdálený ostrov u břehů Walesu, kde objevuje rozpadající se trosky sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti. Když Jacob bloumá jeho opuštěnými ložnicemi a chodbami, ukazuje se postupně, že děti slečny Peregrinové byly víc než podivné. Byly možná nebezpečné. Možná byly na opuštěném ostrově drženy v jakési karanténě z velmi dobrých důvodů. A nějak – i když to zní jako něco nemožného – jsou možná stále naživu
Fantasy doprovázená strašidelnými starými dobovými fotografiemi, při které běží mráz po zádech. Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti zaujme dospělé, teenagery a všechny, kdo mají rádi temná dobrodružství.

A moje hodnocení. 
Nejprve nic moc. Nechytla mne hned od první stránky. Ale cca po třetině už to mělo spád a od půlky jsem přejížděla v tramvajích zastávky... Prostě mě chytila. A ty fotografie! Bez nich by to nebylo ono, teprve s nimi je fakt dobrá. A i když jsem ji dočetla cca před týdnem, pořád se mi tak trochu honí hlavou. Co kdyby to byla pravda? Nebo aspoň část? Zvláštní. Nemám ráda horory a vlastně ani moc napínavé knížky, ale tahle je jiná. Ale je i napínavá. Dokonce tolik, že některé pasáže jsem si zakazovala číst před spaním a nechávala si je až na ranní cestu do práce. Druhý díl si asi pořídím. 

Navíc je kniha kromě fotografií pěkná i vazbou, přebalem, tiskem na předsádce (jsem povrchní, ale když to ladí, je to zážitek navíc...).

A aby se neušmudlala, obyčejný látkový obal. Se záložkou.

 
 
 
 




úterý 24. března 2015

Baktus II.

Po úspěšném pro Vendu, tentokrát pro Fanouška. Ze zbytků Merina od Vlnapu. Tak a modré zbytky už tímto nemám. Jen musím zapracovat na zadělávání cancourů, vadí mi, jak lezou ven...


pondělí 23. března 2015

Baret...

Trochu zimní. Nebo na ta mrazivá rána, která ještě jsou. Návod. Bylo nutné zúžit spodní část, podle návodu jsem ho měla jak čepeček amišské ženy. Příze s příměsí vlny, aby hřál. Doopravdy. A dlouhé přemlouvání modelky. Nakonec souhlas, jen pokud nebude vidět...

 
 
 

čtvrtek 19. března 2015

Je to kost...

Relaxační polštářek. Už druhý. Moc pohodlný. Návod odtud. Ze sekáčového pyžamového kabátku. Prý ten pes je australský teriér, které ona chová. Je to totiž dárek. Ona je taky kost :-).

úterý 17. března 2015

Konečně...

... moje.
Skoro stejná jako tato a tato. Tentokrát jsem musela vycházet z velikosti koženky, té jsem měla jen tento kousek. Uvnitř laminovaná bavlna. Vnější látka americká.
 
 
 


čtvrtek 5. března 2015

Nákrčník...

... pro Vendu. Shodné barvy jako šátek. Vzorek jsem našla u Simči. Kombinace opět ponožková z Penny a Merino od Vlnapu. A pod Vašíkem naše "nové" křeslo, ale o něm jindy...


úterý 3. března 2015

Nevesele...

... skončil náš včerejší den. Takové okénko pro motoristy. Něpěkné. Dalo by se to shrnout jedním výkřikem. SVIŇA KUNA! A tak dneska MHD a snad rychlá oprava auta...

pondělí 2. března 2015

TTT...

Tyrkysová toaletní taštička. Celkem velká. Na cesty. Uvnitř lamino - omyvatelná. Už druhá. Tentokrát podžehlená, a je to fakt znát. Jarní barvy. Darovaná. Takže musím ušít ještě jednu. Pro sebe...

Detail prošití dvojjehlou...