

... tak proč mne tahle zástěrka tak nebaví?... zadání od mé tedy znělo: ušij mi prosím zástěrku pro kamarádku, třeba takovou domodra jako mám já... super, ne... jenže to pokračovalo... a já ti za to něco dám, třeba i DVĚ stovky... tiše jsem tedy špitla, že víc, než za materiál, bych si stejně nechtěla říct... a ono to ještě pokračovalo... víš, ona VŮBEC neumí péct ani vařit, tak jí to dáváme jako z legrace a na truc... takže šiju něco, co si na sebe asi nikdy nikdo nevezme, co nikdo evidentně neocení a při troše štěstí bude třeba někde viset... nebo půjde do šuplete, pěkně až na dno... tak než jsem to tady dopsala, teta si pro ni přijela. Dostala jsem stovky tři a dort... :-)
... a jak to máte vy?? Jak se mám vypořádat s tím, že mne něco fakt netěší dělat, mám raději odmítnout to šití???
Omluvte kvalitu fotek, zapomněla jsem tuto skvělou objednávku udělat, takže doděláno a foceno v noci, a jen na mobil...
Tak snad abych si spravila chuť, přidávám sem fotky těch už dávno nebo nedávno darovaných, které snad radost nosí....
Tohle je zástěrka pro Míšu (švagrová), která peče skvělé dorty... A líbí se mi, že se Míša ozvala, že by potřebovala ještě nějakou i přes břicho, tzn. asi tu parádu i zkusila...
a slibuju, že zlepším kvalitu fotek, takhle když to pak u toho zrcadla vidím, je to hnus, velebnosti...
Pěkný den,
Marcela
Proto na zakázku nešiju.... nemusím tak šít co mě nebaví:-))) Ale výjimkou jsou známí, no, ale ještě se mi nestalo, že by chtěli něco, co by mě nebavilo:-))
OdpovědětVymazatAjka
Nakonec to dopadlo dobře, paní byla nadšená :-). Radost velká i pro mne, když je to tak... :-)
OdpovědětVymazat