Jednoduše...

... potřebovala jsem rychle a jednoduše něco na krk. V mé oblíbené tyrkysové. Naštěstí, u nás nová galanterie, mají i krásné korálky z lávy a voskované šňůrky. Obojí skoro zadarmo.

A tak jednoduše vznikly mé poslední korále. Korálek, uzlík, korále, uzlík...

Když je nenosím, zdobí kalendář od Myyny. V práci ho mám na ploše monitoru, doma na zdi. Líbí se mi tady i tam.

Umění si přát...

Aspoň u mne funguje. Sice si někdy počkám, ale většinou se dočkám. I bez wishlistů, dejmidárků atd.


Prostě jen tak, věc, kterou si přeji, ke mne nějak doputuje. Někdy je to třeba do týdne, jindy trochu déle. Záleží na věci, kterou si přeji...

Když jsem si před rokem a vybírala, co si pořídím do nového bytu, chtěla jsem i klubíčková světýlka. Přání bylo odesláno.

A když jsem před 14 dny odpovídala na FB Ball-design.cz na anketní otázku ohledně nového sloganu, věřila jsem si. Tak když mi pak napsali, že jsem světýlka opravdu vyhrála, ani jsem nebyla překvapená :-) (asi jako Karel Gott na Slavíkách). Jenom nadšená. Prostě další přání se splnilo... a dneska dorazila...

A tak už se jen těším, až je večer zapojím, pověsím a rozsvítím.

A začnu myslet na něco nového, pozitivního, co bych teď fakt moc chtěla... A zase o tom napíšu, slibuju... :-)

Boneyard

Až takhle mne zase chytilo pletení. Boneyard. Obrovský. Zase tak trochu malinový.

Trochu malinová a trochu nebeská...

... je moje taštička na krásné jehlice Knit Pro. Pletení mě teď baví asi milionkrát víc.

Na houby...

Na skok jsem byla za našima na chalupě. Ten luxus, jela jsem tam sama, bez dětí, na jednu noc. Takže jedno klidné odpoledne jsme se s maminkou procházely po lese. A našly.
Nakonec celý košík...

Když jsem našla tenhle hříbek, dala jsem mu radostí pusu.

Krásně bylo.

Tu jsme nebraly, jen fotily. Jsou tak krásné...

  Letos to bude mít Maruška trochu jednodušší, v lednu skoro budou... :-)

Miluju psí víno, hlavně na podzim. A na tom modrém plotu, to chci!

Naše "trojka" je školák...

Chronologicky pořád pozpátku... takže prvního září 2015 to už začalo i Vašíkovi...
Letos mám teda doma prvňáka, druháka a prvňačku na gymplu. A je to hustý.

Je to FEJK jako BEJK- aneb tak trochu sporný příspěvěk, kdy jde v podstatě o kopii již zvěřejněného dokonalého...

Když Magda ukázala, co dělala pro svého bráchu, přišlo mi to úžasné. A tak když se rozhodlo, že i můj bratr dostane ke svým kulatinám kolo, bylo rozhodnuto. Poprosila jsem Magdu, jestli mohu její nápad prachsprostě obšlehnout. A ona mi poslala rovnou návod. I s obrázkem, postupem atd. Je prostě skvělá!
Takže jsem vícenežvděčná, v podstatě jsem nyní dlužnicí, protože ty ovace, které toto přání sklidilo, vlastně patřily jí. Nahrané to bohužel nemám (představa, jak si nahrávám ódy na vlastní výtvor mne dost pobavila...), takže mi, Magdi, musíš věřit... Díky!